datum: 14.6.2025
trasa: Liberec – Swinoujscie (cyklostezka Odra – Nisa)
vzdálenost: 501 km / 1360 m+
doba: 17 h 42 m (16 h 19 m pohybu)
průměrná rychlost 30.7 km/h (včetně pauz 28.2 km/h)
Jedny z nejdelších dní (a nejkratších nocí), dobré (i když dost teplé) počasí s příznivým větrem a volný víkend. K tomu už to je pár let, co jsem nebyl u Baltu, takže o program bylo postaráno.
V pátek strávím celé odpoledne ve vlaku cestou do Liberce. Přijde mi vtipné, když si přepočítávám, že na kole by to bylo rychlejší. Ale plán byl odpočívat, tak odpočívat! Večer příjemný pokec se strejdou a tetou a nějaké to pivko.
V sobotu ráno nespěchám, pěkně posnídám a vyrážím lehce po osmé. Nakonec se ukáže, že i to je zbytečně brzy.
Zjevně jsem trochu přecenil poslední optimalizaci trasy (jen jsem si vykopíroval trasu, kterou jsem jel posledně), která mě několikrát přivede do slepých uliček, ale nenechám se tím znervóznit. Za hodinu už mám za sebou kraťoučký průjezd Polskem a jsem v německé Žitavě. Větřík příjemně vane do zad a já najíždím na pohodové německé silnice, kde to pěkně odsejpá.
V Gorlitzu si včas vzpomenu na problematický průjezd centrem plným kostek, úzkých nepřehledných uliček a dalších zpomalujících záludností. Flexibilně to řeším obchvatem, který je sice o dost delší, ale za to není po moc lepších cestách a navíc je tam plno semaforů. Ale poperu se i s tím.
Rozhodnu se pro občerstvování ve čtyřhodinových intervalech, což se ukáže jako dobrý přístup a pekárny se ukazují jako poměrně rychlé místo, kde to řešit (když se zrovna pán přede mnou nerozhodne vykoupit celou pekárnu).
Průměrná rychlost je pořád přes 31 a se zastávkami to taky nepřeháním, takže posun vpřed je celkem efektivní. Odpolední vedro je celkem nepříjemné, ale teplota ani nedosáhne 30 stupňů, tak si nemohu stěžovat. Přesně v 18 hodin (tedy po 10 hodinách jízdy) naskakuje na počítadle 300 km. Tedy průměr včetně zastávek 30 km/h. To je slušné.
Pak ale dávám hlavně kvůli nedostatku dvě zastávky v kratším sledu, takže na dvanáctihodinovce mám jen 342 km. I tak je to asi můj rekord.
Užívám si krásný večer se zapadajícím sluníčkem a příjemně klesající teplotou. Vítr se tady už občas točí a já se také stáčím víc na západ (objíždím Štětínský záliv), tak mi občas foukne i do tváře, ale kupodivu to pořád docela jede.
Slunce už je sice dávno za obzorem, ale nebe ne a ne tmavnout – je poznat, že jsou skoro nejdelší dny a zároveň už jsem poměrně dost na severu. Poslední světlo na obzoru je vidět ještě dlouho po jedenácté. Pak už trochu zvolňuji, ale naštěstí ne výrazně. To už jedu po ostrově Usedom pro změnu na východ. Občas mě překvapí závan celkem studeného vzduchu, ale pořád to neklesá pod 10 stupňů a jedu v pohodě v triku.
V 1:10 jsem na polské hranici. Pro tentokrát se rozhoduji, že kilometry zaokrouhlím, a protože se bojím, že z cíle už by se mi nechtělo, tak si udělám otočku právě u hranice a poslední 2 km Německa si dávám tam-zpět-tam. A pak už jsem ve Swinoujscie. Překvapuje mě, jak to tady po jedné hodině žije. A také si všimnu na obzoru svítící Shellky. Neváhám a přidávám si další zajížďku, protože pivko do cíle je povinnost!
Poslední kilometry městem se ještě trochu natahují, ale v 1:44 úspěšně donáším kolo na pláž. Je tu tma, celkem zima a k tomu komáři. Ale je to cíl a já jsem nadmíru spokojen.
Oblékám bundu, otevírám zasloužené pivko a začínám řešit cestu domů. Měl jsem vyhlédnutý vlak v 9 ráno do Wroclawi. Nicméně při pokusu o nákup jízdenky aplikace vždy vyhodí chybu. Asi plně vybookovaná místa pro kola. Operativně řeším náhradní variantu – Flixbus, který navíc jede už v 6.
Kolem půl třetí už se nebe od východu začíná prosvětlovat. Zajedu se ještě podívat na nový tunel pod řekou Swina, který je po trajektu novou spojnicí dvou částí města. Do tunelu je ale zákaz cyklistů, tak zůstávám na západní straně a místo toho si dopřávám zdravou a chutnou večeřo-snídani v McDonaldu – mají otevřený jen McDrive, tak si zahraju na auto.
Potom už se přesouvám na autobusák, kde čekám u svého autobusu, který tu nocoval. Víc než osm hodin v autobuse uteče docela rychle – většinu času krásně prospím.
Ve Wroclawi mám hodinu a půl času, který úspěšně strávím v oblíbené pivovarské restauraci AleBrowaru. Potom hodina vlakem do Walbřichu. Vlak pokračuje i dále do Čech, ale já už potřebuju aspoň trochu pohybu, takže 20 km přes kopeček do Meziměstí si dávám po svých. Vyšlo to stejně – vlak tam na nádraží znovu potkávám. Ten můj jede ale až za dvacet minut. Do Starkoče, a pak už rychlíkem do Hradce. Zatímco cesta na kole trvala necelých 18 hodin, busům a vlakům to zabralo přes 14.
Tuto vyjížďku jsem také propojil s charitativní akcí Každý kilometr pomáhá od Ultrabikers a přispěl na Mikiho.
Napsat komentář