průvodcování zájezdu Azurové pobřeží na kole s Alpinou
kdy: 8.6.-15.6.2024
Vůbec jsem netušil, jaké to je dělat průvodce na cyklozájezdě a jak jinak to zjistit, než tak, že to člověk zkusí.
A zjistil jsem, že mě to vážně baví a je to sranda. Člověk musí trochu tomu štěstíčku naproti a trochu si to poupravit tak, aby si to vážně užil (třeba tak, že skoro každé ráno si vyjedu na kopec na východ slunce, místo odvozu autobusem si dám na start etapy rychlostní zkoušku a to samé cestou zpět atd.), ale aby tím určitě netrpěli klienti.
No a myslím, že se mi to povedlo!
Den pomocného průvodce na cyklozájezdu na Azurovém pobřeží s Alpinou (já si teda na ty tituly nepotrpím, klidně mi říkejte hlavas ? )
4:45 zazvoní budík. Sakriš, včera jsem neprozřetelně nabídl vyjížďku na východ slunce a jedna klientka se chytla. Třeba nedorazí a budu se moc vyspat…
Dorazila. Naštěstí má elektrokolo, takže stilháme na kopec vyjet včas. Dokonce až moc, takže tam ve větru a kose 15 minut čekáme, než se ta líná koule vyhoupne. Ale je krásně…
Zpátky jsme taky včas, takže stihnu ještě chvíli mrznout, než je čas na 7:30 dojít pro čerstvé bagety a croissanty ke snídani. Snažím se aspoň trochu pomoct s přípravou snídaně a přitom se sám nasnídat.
Před osmou už se trousí hladovci. Já sedám na kolo a začínám nemilosrdný závod s autobusem (který vyjede v 9) na 68 kilometrů.
Díky nehezkým krpálům a hlavně nechutnému protivětru nemám šanci, ale stíhám to aspoň před skončením vykládky kol, se kterou aspoň trochu pomůžu (a přitom ve mně v mžiku zasyčí jedno pivo).
Dozvídám se, že naprostá většina klientů se rozhodla pro krátkou trasu (dlouhou nakonec jede jen kolega Marťas, řidič Péťa a Jarda), takže mám za úkol vést tuto kratší skupinu.
Dnešní trasa je milostivá – vždy si můžu užít cca 5 km ve vlastním tempu do orientačního bodu, kde počkám na větší část skupiny, abych je odnavigoval, a pak se zase vydám stíhat je a ideálně být v dalším orientačním bodu první.
Cestou stíháme parádní degustačku v jednom místním vinařství a lehké skouknutí pěkného města Aix de Provence v cíli 45 km pohodové etapy i se skupinovou fotkou. Nejtěžší je pak provést skupinu 30 klientů rušným městem 3 km k busu tak, aby se nikdo neztratil. Povedlo se, ale pomaleji už to vážně neumím.
Nakládka kol, při které zasyčí další pivo. Zbylo tu jen mé kolo. Z Aixu to je jen nějakých 65 km, kvůli tomu přeci nebudu nakládat kolo.
I tento závod s autobusem prohraji, ale vítr v zádech dost pomáhá, takže dojíždím akorát na večeři, s jejímž výdejem stihnu pomoct (s dalším pivem v ruce).
Pak už zbývá jen při pohodovém večerním pokecu okoštovat víno koupené na degustačce.
Cyklovýkon nic moc – nebylo to ani 200 km, ale spát se bude dobře…
Napsat komentář