kdy: 6.-23.6.2022
trasa: Gruzie – Turecko – Řecko – Bulharsko – Rumunsko – Maďarsko – Slovensko – Rakousko – Česká republika (Kutaisi – Hradec Králové)
vzdálenost: 4058 km / 28 075 m+ (denně průměrně 225 km / 1560 m+)
čas na kole: 178 h 42 m
vypitých čajů: hodně!
vypitých piv: ještě více!
Co? Proč? Jak?
Původní myšlenka byl rychlopřejezd Turecka z nejvýchodnějšího na nejzápadnější místo. Strávil jsem asi pět hodin plánováním nejrychlejší trasy. Pak jsem se na trasu podíval a řekl jsem si, že by mě to nebavilo (samé hlavní silnice, vyhýbání se zajímavých místům, nebyl by čas na čaj a pokec s místními, setkání se známými…).
Myšlenka cesty přes Turecko ale zůstala, a když se ozvala Hanka Sechterová s tím, jestli bych s ní jel na trek do Gruzie, všechno to do sebe zapadlo a plán byl na světě – letadlo do gruzínského Kutaisi, dva týdny v horách (bez kola), a potom sednout na kolo a jet domů.
Původně jsem cestu plánoval na 4 týdny, ale cestou jsem zjistil, že to vlastně pěkně odsejpá, a když nepolevím, tak týden navíc doma se rozhodně bude hodit – když k ničemu jinému, tak k regeneraci před závodem TPBR, který startuje v sobotu 9.7.
Dojmy, pojmy, motivace, zážitky, pelmel co mě zrovna napadne…
Po pohodových, bezstarostných dnech v Gruzii jsem se trochu bál, že budu mít problém dostat se zpět do lehce organizovaného módu s budíčkem svázaným s východem slunce a nutností dodržovat jistou dávku nějakého režimu. Požadované denní objemy také trochu budily respekt…
Vše se naštěstí ukázalo liché a já zjistil, že mě to od prvního dne baví snad víc než obyčejně, prostě paráda!
Tomu dost napomáhaly poměrně ideální podmínky – deště bylo mála a to většinou, když jsem zrovna byl „v bezpečí“ (nejsilnější krupobití pod stříškou zastávky ve středním Turecku, průtrž mračen v Řecku u pivka při pokecu s místním Turkem atd.). Vedro bylo občas otravné, ale proti tomu jsem celkem odolný a vždy jsem se uklidňoval tím, že to je lepší, než lijáky…
Cesty byly většinou parádní – Turecké silnice (až na brutální offroad přejezd Kačkaru druhý den) naprosto luxusní a od středu na východ i téměř bez dopravy, na Balkáně se to pak také dalo (i když se našly úseky, o kterých bych to určitě netvrdil), i když občas trochu otravný provoz, ale nic, co by se nedalo přežít…
Turecko jako takové jsem si opravdu moc užil – zavzpomínal jsem na staré časy, kdy jsem tu byl na erasmu nebo následné cesty, které jsem tudy vedl. Na turečtinu jsem si docela dobře rozpomněl a mohl se tak v pohodě domluvit s pohostinným místním obyvatelstvem. A že těch víc než příjemných setkání a pozvání na čaj bylo!
Při přejezdu z Turecka jsem si zase užíval větší dostupnost piva, které ve spojení s horkým počasím a ujetými kilometry bylo naprosto úžasným občerstvovacím prostředkem. Celkově poměrně rychlé změny kultur a věcí s tím spojených byl celkem zajímavý.
Napsat komentář