datum: 4.8.2022
trasa: Horní Dvořiště – Bibione (Itálie)
vzdálenost: 521 km / 4415 m+
doba: 23 h 46 m (20 h 47 m pohybu)
Do Bibione na turisti aneb Jadran challenge II
Co, proč, jak?
Po loňském výletu do Chorvatska jsem si potvrdil, že i k Jadranu to jde na jeden zátah. Zůstal ale hlodat červík, jestli by to nešlo pod 24 hodin (loni to bylo 25:40).
Poté, co jsem cestou do Chorvatska ověřil, že když se člověk vyhne Alpám, neznamená to rozhodně, že pojede po rovině jsem se nyní rozhodl se Alp nebát, zkusit to přes ně a zamířit do Itálie.
Výchozí bod jsem z loňské Břeclavi přesunul do Horního Dvořiště. Změnil jsem i harmonogram z loňského den-noc, na noc-den. Dost tomu modelu napomohl i fakt, že jsem kolem Dvořiště nebyl schopen nalézt žádné rozumné ubytko.
Rozhodl jsem se držet minimalistického přístupu, takže žádná brašna, jen malý baťůžek na záda s bundou a trikem a kraťasy na převlečení a může se jet!
Průběh
Po vtipné cestě vlakem nacpaným přiopilými vodáky v 18:12 vystupuji na konečné stanici Horní Dvořiště a v 18:15 spouštím GPS a vyrážím, abych asi po 3 km překročil státní hranici, vjel na území Rakouska a zároveň přišel o asfalt pod koly a odměnou dostal krásný kopec.
Však začátek měl být jen 50 km sjezd k Dunaji! To sice byl, ale nášupem jsem k tomu nastoupal 500 metrů. Ale sil bylo dost, večerní sluníčko se pomalu klonilo, tak co řešit…
Přejíždím Dunaj a čeká mě alespoň trochu rovinky podle řeky Enns. Podle plánu s posledním světlem přijíždím do města Steyr a mířím rovnou k Mekáči – energie na noční jízdu. Bohužel stejné místo k večeři a podobný čas zvolila asi polovina obyvatel města, takže poté co si rychle objednám obvyklé menu čekám a čekám a když už čekám skoro půl hodiny, jdu to k pultu zkontrolovat. Holčina se omlouvá a rozhlíží se. Jídlo s mým číslem akorát přistálo na výdejní pult… 45 minut pauzy po nějakých 2.5 hodinách jízdy opravdu v plánu nebylo, ale co už nadělám.
Vyjíždím pod noční oblohou. Ještě chvíli je to víceméně rovinka jen čím dál častěji zpestřená někdy i celkem prudkými brdky. A pak už mi displej navigace ukazuje tři hnusáky kopce za sebou – každý větší, než ten před ním. Ale provoz se utišil, nade mnou hvězdná obloha (každou chvíli nějaká spadne (to mám ale za denšek přání!) a teplota příjemná až postupně celkem chládek, takže si to užívám a jedu…
Doposud pěkná průměrka jde celkem dolů i díky několika úsekům po kostkách, ale stále se držím alespoň kolem 24.
Když se přehoupnu i přes třetí hrb a začnu klesat, už je docela kosa, ale nakonec ani nevytahuji bundu. Na východě už tuším přicházející nový den a s ním předzvěst toho, že na tenhle chládek budu ještě vzpomínat…
Když se dostávám na rovinu před Villachem už se otepluje celkem dost. A také se děje nemilá věc – GPS přestává ukazovat polohu. Sakra! Zkouším ještě jeden trik – přehodit ji do modu inside a zase zpět outside. Nic. Zkouším to ještě jednou a zabere to, sláva!
Villachem projíždím před desátou a začíná snad poslední stoupání ke slovinské hranici. Je naštěstí dost mírné a jede to pěkně. Před jedenáctou jsem v Itálii. Ještě jeden vydatnější kopeček a jsem v Tarvisiu. Tady jsem plánoval oběd, ale nějak ho zatím vypouštím a jedu dál…
Kousek za Tarvisem se přenesu přes úplný vrchol a hurá dolů! Stop! Zase GPS. Žádný signál. A teď už s tím nejde nic dělat. Dokonce začíná i oblíbený problém, že navigace nejde ani vypnout. Po deseti minutách rozčilování spouštím záznam měření na hodinkách a odteď budu navigovat podle mapy v telefonu, na který já šikula nemám ani držák na řidítkách. To se to bude pěkně zdržovat. Do toho udeří už právoplatný pařák (35C) a aby toho nebylo málo, vítá mě jižní vítr (samozřejmě, že jedu na jih!).
I přes to všechno to údolím jede dolů docela pěkně a místy jedu i po nádherné cyklostezce vybudované na náspu historické železnice (a využívá i její mosty a tunely).
Před jednou konečně zastavuji na oběd. Místní fastfood, to bude rychlé! Objednávám si dvoje panini a čekám na ně téměř půlhodinu (v hlavě mi to přijde jako naprostá věčnost). Navíc jsou paniny tuhé a těžko se rychle konzumují. Takže dalších víc než 40 minut… Teď už pomalu počítám dojezdovou vzdálenost a zbývající čas do 24 hodin. Vyhází mi to něco přes 21 km na hodinu. To by nebyl takový problém, kdybych mohl jen jet, nemusel stále koukat do navigace v telefonu a hlavně obstarávat tekutiny. Tady by asi pomohlo mít víc než půllitrovou láhev, ale její obsah se stejně vždycky během pár minut změní v nepoživatelnou vařicí tekutinu, takže se snažím zhruba co hodinu zastavit a pořídit něco studeného…
A pak už zbývá jen nějakých 40 km, 20 km… a už to vypadá docela dobře, teď už to hecnu! Pak ale přichází studená sprcha (kéž by doslova!) a já zjišťuji, že to je skoro o 10 km dál. Ale zaberu a jedu. Posledních asi 20 km je po dost frekventovaných silnicích, ale to už vidím jen cíl a tím je moře.
Přesně v 18 hodin vyjíždím na pláži v Bibione…
Dojezd
Představoval jsem si hrozné davy turistů, rozpálený písek, mělkou ne moc čistou vodu… Ale realita předčila očekávání, bylo to ještě horší! Ale to mi nevadí. Vzdávám pokus omočit přední kolo v té slané žbrundě, parkuji ho na kraji pláže a už bez něj se prodírám dalších 100 metrů k vodě jako takové. Strávím v ní zhruba 20 sekund. To je tak akorát. Rychle zpátky ke kolu a dojet k první nálevně na zasloužené pivo. Tady už mi turisti nevadí
Statistika
Vzdálenost: 521 km
Převýšení: 4415 m
Celková doba: 23 h 45 min
Doba pohybu: 20 h 47 min (Skoro 3 hodiny jsem se flákal!)
Průměrná rychlost: 25,1 km/h
Napsat komentář