trasa: Okolo ČR proti směru hodinových ručiček
dnf
web: https://www.okolorepubliky.cz/
výsledky: https://cs.follow.me.cz/tracking/OkoloRepubliky22/
Závod Okolo republiky – Jak jsem to nedojel
Od startu vcelku ideální počasí – pod mrakem a celkem chládek, což člověka popohánělo trochu přišlápnout. Ještě na 60 km jsem měl průměr přes 30, což je na mě až dost.
Na Ještědu jsme se ocitli v rákosníčkově království – totální mlha a asi 110% vlhkost. Potkávám strejdu s tetou. Díky za podporu! Nahoře se jen otáčím a rovnou valím (teda dost pomalu a opatrně, přes absolutně zamlžené brýle nevidím vůbec nic) dolů.
U křižovatky a semaforů potkávám Martina a další dva závodníky. Když skočí zelená, chvíli pokračujeme ve sjezdu společně, pak se zase roztrháme.
Kolem České Lípy spustí první občerstvovací deštík, který se doteď bude v poměrně krátkých intervalech vracet až do rána.
Občerstvuju na benzínce a jedu dál. Za Děčínem optimalizuji naplánovanou trasu přes Teplice. Ušetřené převýšení získám zpět zbytečným stoupáním do Oseku, kde se navíc zasekám na pouti, která uzavřela městečko.
V Litvínově na benzínce přivítám soumrak, a pak už pěkně do kopců. Aspoň se zahřeju…
CP2 – rozhledna Hláska. Třepu se nahoru offroad pěšinou.
Potkávám se tu s Jitkou. Koukáme na sebe, na rozhlednu, do gps a do tmy, kam ukazuje šipka na displeji. Popřejeme si hodně štěstí a rozjedeme se dál…
Další občerstvovačka v Mníšku na německé hranici na pumpě. Odtud se vydávám po německé straně a těším se na krásné silnice. Chyba lávky – díra na díře a já jsem vyklepaný jak ratlík a ještě se bojím o defekt. Jsem si moc nepomohl.
Pak se zase vracím do ČR, ale moc se to nezlepšuje, spíš naopak – rozbité cyklostezky nahoru a dolů, brutální mlha, pravidelné zalévání shora…vyjedu si téměř na vrchol Klínovce. Proč si to neudělat trochu těžší, že…
Na CP3 – rozhledna Bleiberg – se potkávám s dalším závodníkem. Následuje poměrně dlouhý sjezd, a pak se to konečně trochu narovná. Do toho pomalu přichází ráno a trochu nové energie…
V Plané zajíždím do města a dávám snídani u Vietnamce. Potom mám trochu problém dostat se zpět na silnici, ale nakonec se zadaří.
CP4 – Šibeniční vrch a po offroadové kamenité pěšině poprvé do prudkého kopce kousek tlačím. Na hoře je pěkně, i když na rozhlednu nelezu.
Zase trochu kopečků, ale po pěkné silnici to ubíhá. Další občerstvení v Bille v Klatovech.
Po cestě přes Horažďovice do Strakonic marně rozmýšlím, proč silnice nevede dole podle Otavy, ale křižuje každý kopec v okolí…
Ze Strakonic do Budějovic zase rozmýšlím, jestli ta hlavní silnice byla opravdu ta správná volba. Šílený provoz mě na chvíli donutí zvolit objížďku přes vesničky okolo. Pak už jsem ale zase zpět a nějak to dorazím.
Tam, kde by chtěl žít každý (no já teda rozhodne né!) se těším do Mekáče. Vyhlédnu si jeden v mapě, který je celkem po trase. Dojedu tam a zjistím, že jde o obrovské obchodní centrum…Děkuju, ale zrovna nemám nakupovací náladu… Pokračuju a končím na benzínce na výpadovce na Rudolfov. Se toho “teplého jídla” nedočkám…
CP5 – kemp Tušť, jediná “obsazená” kontrola, kam bylo možné si poslat balíček, je možné se tu vyspat, či případně změnit trasu na krátkou. Prvního jsem nevyužil, na druhé je brzy a na třetí je zatím moc hezky. Takže se pozdravím, doberu vodu a pokračuju…
Na rozdíl od většiny ostatních pokračuji do Rakouska. Na začátku je to celkem kopcovité, ale pak mě čeká rovinka…
Konečně se dočkávám Mekáče. Ideální rychlá a kalorická večeře. Limit na nocleh si dávám “po 22”. Ač přes vynechanou poslední noc netrpím žádnou extrémní únavou, vydržím sotva do půl 11, kdy narazím na sympatický altánek, kde si rychle ustelu.
Před nastavením budíku na “za 4 hodiny” ze zvědavosti kouknu na radar. Hm, to jsem neměl dělat – jsem akorát na kraji ohromné deštivé fronty, která jde proti mně…Než usnu, začíná pršet…
Ráno (tedy kolem půl třetí) zjišťuji, že prší o trochu méně. Pohledem do radaru zjišťuji, že akorát na mé úrovni se fronta lehce trhla, ale jinak stále hlavní část je na východ ode mě. Než dobalím, už zase prší celkem zprudka.
Popojedu asi 12 km a chvíli osychám na sympatické zastávce. Pak pokračuji přes větší městečko Laa an der Thaya, které bohužel míjím s tím, že zastavím v další vesnici. Déšť zesiluje, potoků na silnici přibývá a další vesnice nikde. Nepromokavá bunda dávno promokla, v rukou už není žádný cit. Po nekonečné době konečně vesnice a v ní zastávka…
Bohužel nemám péřovku, takže jediná možnost zahřátí je spacák. Doufám, že ve čtvrt na šest tu bude klid. Prd. Jezdí jeden autobus za druhým a ke každému vždy přijdou lidé. Když se kolem mě nakumuluje asi 10 lidí, vzdávám to a spacák balím a drkotám zuby s pohledem na proudy vody padající na silnici…
Rozednívá se a za chvíli otevírá nedaleký Spar. Obstarám tam snídani a trochu se vevnitř zahřeju.
Déšť neslábne a všechny předpovědi minimálně na dva dny jsou dost tragické.
Dávám ještě šanci městečku Grosskrut, kde se dělí cesty na Hohenau a dále na Slovensko a na druhou stranu Břeclav a… vlak. Situace se v ničem nelepší. Uhýbám na Břeclav, ale uklidňuji se, že i odtud bych ještě mohl pokračovat dál (je to minimální zajížďka). V devět hodin jsem na nádraží – promoklý, zmrzlý a demotivovaný dalším pohledem na předpovědi (přibyly pro Moravu přívalové deště).
Volám Alešovi (org) a ohlašuji DNF (ani mi to nerozmlouvá, zjevně nejsem prvním) a v 9:10 už sedím ve vlaku. A tak končí naše komeedie.
Proč to nevyšlo?
– Chyběla mi výbava do zimy (rukavice, péřovka)
– Byl jsem už načatý z první noci (třeba nohy neměly šanci uschnout)
– Promokl a promrzl jsem v blbou chvíli
– Zalekl jsem se celkem brutální předpovědi (realita asi byla nakonec o chlup lepší)
– Bylo to moc daleko na to, to prostě už dorazit počasí nepočasí
– Bylo to moc blízko na to, dát třeba půl dne pauzu než bude líp (ono by to šlo, ale chyběla motivace “dojet to”, už jsem byl namlsán myšlenkou “dojet to dobře”)
– Bylo moc jednoduché to vzdát (pohodový vlak za rohem)
– Prostě jsem sračka
Jinak z průběhu první části závodu mám velmi dobrý pocit a jsem se svým výkonem spokojen
Tak snad za rok lépe a hlavně do cíle!
Ještě jedna perlička – před 17 lety jsme s bráchou jeli objezd republiky – z Krkonoš proti směru hodinových ručiček. Nedojeli jsme. Skončili jsme (asi po týdnu na cestě) ve vlaku v Břeclavi kvůli hroznému počasí a ještě horší předpovědi… Tomu se říká prokletá místa
Napsat komentář